Archiv článků

O pokoře..

    Když padne každodenní život a přijde zběsilost srdce, zvyk se stane neobvyklým a podstata obyčejnosti získá konečně svou váhu.   Tehdy někdy do nás vstoupí pokora..      
Celý článek

Probuzení

    za úsvitu mě probudila zelená tráva a vůně rosy, která na ní ulpívá někde opodál zpívají červenky a kosi   stromy mi pokrývají obličej stíny větve se kroutí v nepolapitelných tvarech a mizí v oblacích   vzduch je jako afrodiziakum v rukou celého...
Celý článek

Někde mezi

    ani tisíc slov o lítosti neuklidí co způsobila v duši ani tisíc slov o odpuštění nespolyká otazníky   slova nedořčená polapená někde mezi pozbyla všechen svůj klid   jako když neumíš plavat  a přesto spálíš most    
Celý článek

Bezesná

    tam, kde se cesty sbíhají kam slunce chodí večer spát své sny posílám potají nemají tady koho hřát   dřív trpěla jsem nadějí že umí brouky z hlavy krást možná i vše zlé zpomalí  nebo na chvíli stopnou čas   v nás      
Celý článek

Ze střípků z(a)tracené duše

    "Člověk má ve svém srdci místa, o kterých nemá ani potuchy. Teprve, až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci. Léon Bloy"   Zase přišla ta zmalovaná. Vypadá jako nepovedené velikonoční vajíčko, ale připadá si děsně vtipná, když používá mycí pěnu a vykresluje mi...
Celý článek

Robot

    jsem robot zvládnu vše a nic mě nebolí jsem robot pracuju, uvařím, připravím děti do školy jsem robot pokud nic nechtějí, tak mě nevidí jsem robot uprostřed a přitom tak daleko od lidí jsem    ?        
Celý článek

Muškátové květy

      vprostřed života tiše sleduji jak bojují s mrazy   lidmi zapomenuté   muškátové květy smutně zdobící okenní parapety        
Celý článek

Čáslav

Nesmělé vlnky rozptýleného světla a stínů na hladině Podměstského rybníka.  Oranžová světla na věži kostela sv. Petra a Pavla,  cihlové obrysy shora až dolů, postupně se rozšiřující. Lampy na hradbách Žižkovy brány. Po schodech stoupají staletí a já s...
Celý článek

A bolí

  když hodíš flintu do žita a život  tě při tom nachytá   pak noc je černější víc než kdy jindy   a další den se nerozsvítí   a bolí        
Celý článek

Rebelka

    křehká a krásná jak divoké kvítí co roste proti proudu řeky pustila mne tak tiše jako ke mně přicházela múza touhou ovonělá prý jsem jak ryba a svět je jako moře plavat mám a pozor dávat na rybáře      
Celý článek