.....................
Obrázky utrpení lidí..
Každý den..
Skoro se mi chce hlavou mlátit o zeď. Každý den to vidím ve zprávách, v novinách.. Cítím se jako nevděčná děvka. Jak si mohu stěžovat na něco, co je skutečně a doslova menší, než to, na co se dívám právě teď?!
Ne, nemohu se starat o to, co se stalo tam a tam .. a nemohu se nestarat o to, co se děje v mojí hlavě..
Je to asi jako sledovat velmi násilný film s pevně svázanýma rukama i nohama.. ani oči nemohu zavřít. To zlo, co se děje všude kolem je skutečné, ať už zasahuje příroda anebo si ubližujeme sami navzájem, prostě to je.
Co všechno se v té chvíli děje v mojí hlavě. Jak moc bych si přála jen tak lehce jí potřást.. a všechno zlé půjde pryč. Není to reálné a mně je špatně.
Opravdu se snažím být vděčná, snažím se plakat až nad rozlitým mlékem a ne pro malé věci.. Ale co to je "malá věc"?? Co je malé?? Jaká věc se dá považovat za malou?? Nikdo by neměl říkat "maličkost" nebo "snadné řešení", je to hrubé.
Když už jsem tady, snažím se přežít.. Aspoň se snažím..