..... do tmy..

Do tmy
 
Mám zlomená křídla,
 
už dlouhý čas.   
 
Nemohu létat. 
 
A tak jen sedím,
 
anebo občas někam popojdu.
 
Není to daleko, kam můžu. 
 
Není toho moc, co můžu. 
 
Je to jako neviditelný ostnatý drát, 
 
který je všude kolem mne 
 
a bolestivě zraní,
 
jakmile se snažím projít skrz.
 
A tak už ani nezkouším,
 
kolik toho ještě vydržím.
 
Má, už tak raněná křídla,
 
jsou celá od krve,
 
z toho marného boje
 
a dalších zklamání tak,
 
jako moje duše.  
 
A létat nemohu. 
 
Přelétnout tu hranici,
 
která mě drží při zemi.
 
Tak už jen čekám. 
 
Až se má křídla zhojí.
 
A budu moct uletět.
 
Čekám.. poníženě čekám..
 
Jak dlouho ještě?