Taková jiná úvaha na ohraný téma

 

jsem unavená a chtěla bych spát
už navždy
 
...
 
ale ta blbá zodpovědnost za pocity ostatních
 
možná i těch kterým nezáleží tolik na pocitech mých
 
mě nutí tu zůstat a procházet každým dnem
 
obtěžkána nesmírnou únavou
 
bojovat s každým dalším ránem
 
kdy musím vstát z postele a jít vstříc
 
 
čemu??
 
 
komu??
 
 
už roky hledám a stále nemůžu najít
 
místo tady na tom světě a sama v sobě
 
 
někdy je tak moc těžký žít
 
tak moc
 
 
jednou je líp jednou je hůř
 
jako v tom profláklým songu
 
snažím se nastavit si to v hlavě
 
ale co když jednou je líp
 
a častěji hůř?
 
 
tyhle happy masky které nasazujeme kvůli svému okolí
 
časem tak moc ztěžknou že nejde je dál už s.nést
 
a když maska svou tíhou padá
 
najednou nikdo nechápe
 
každý vrtí hlavou a ptá se
 
 
proč?!
 
 
jediný rozdíl je v tom že s tímhle „proč“
 
jsou ušetřeni bolesti jakou cítím já a o to přeci jde ne?
 
tu by cítili možná teprve kdyby se ptali: proč
 
 
proboha, proč to udělala?!
 
 
...
 
proč?
protože se mi za ta léta nepodařilo najít lék proti bolesti