Vzkaz smrti - na památku mojí malé, černé krásce..

vypadáš, jako když spíš.. jsi tady se mnou, v obýváku, ve svém pelíšku u topení.. jsi tak krásná holčičko moje malinkatá.. 

 

a vlastně ano, jenom spinkáš.. jen.. už se mi neprobudíš……… je to jen pár hodin, cos mi zemřela v náručí a vydala se přes duhový most na cestu „tam“.. víš.. ještě odpoledne by mě nenapadlo, že tento boj nezvládneme.. zvládli jsme přece už tolik bitev předtím.. ale tys byla moc slabá, tvoje tělíčko to nezvládlo a posledních pár hodin tvého života, jsme tě postupně všichni zahřívali.. já.. náš starší, se kterým chodíváš spát.. a taky malinkej, kterej o tom ještě neví.. a taky táta.. ještě večer jsi se lehce durdila nad morčátkama, co se nám včera narodila a my ti je přinesli ukázat.. 

 

miláčku můj, je mi to tak líto.. pět let jsi tu byla s námi.. malinká, sotva přes kilo.. a přitom s tak obrovskou porcí lásky.. do života jsi vstoupila s těžkým břemenem, ale snad jsi na vše zlé u nás zapomněla, holčičko.. jak krásné bylo, přijít domů a vítat se s tebou, zabořit hlavu do tvého voňavého a hebkého kožíšku.. dívat se ti do tmavohnědých očí, mazlit se.. mazlit.. 

 

milovala jsi běhání po zahradě.. celé dny jsi s námi bývala venku.. i večer, když přišel čas grilování.. tos měla nejraději :) 

 

víš, v noci tu štěkali psi.. a já čekala, že uslyším i tvé jemné zavrčení.. víš.. nemohla jsem spát a bloumala jsem po domě.. a zavírala za sebou dveře do ložnice, protože tam je koberec a pak mi došlo, že už vlastně nemusím, že mi tam nikdo už nikdy nepřijde udělat loužičku.. dívám se na tvůj pelíšek a misku s vodou a granulkami a dochází mi.. že už nikdy neuslyším, jak se tam s nimi pereš, drobečku.. nikdo nepřiběhne, když otevřu ledničku, prosit o kousek šunky.. a nikdo za mnou po ránu nepřijde do postele.. vždy, když mi bylo zle, ty jsi to cítila.. přišla.. a hned bylo líp..

 

to jediné, co jsem ti mohla dát je, být s tebou, když jsi odcházela.. a ano lásko moje.. já vnímala, jak jsi mne naposledy olízla, ještě teď cítím tvé tělíčko na svém.. vnímala jsem, jak jsi vydala hlásek na rozloučenou..a pak v klidu odešla.. loučila ses, vím to.. podívala ses na nás tím svým hlubokým pohledem.. a přestala dýchat.. už nevíš, že jsem tě chovala ještě nejmíň hodinu.. abys nezůstala sama.. abys v klidu přešla tam, na druhou stranu.. 

 

vypadáš, že spokojeně spíš.. 

 

neumím si představit, že už nejsi.. bojím se, až se za chvíli probudí menší a budu mu to muset říct.. bojím se, až tě budu muset odnést a položit do hlíny tam vzadu, na zahradě, pod jedličkou, kde to máš tak ráda.. rozloučit se.. už napořád.. bojím se, až se vrátím domů a tady bude najednou.. TICHO..

 

je mi strašně smutno, Amy.. moje malinká.. NEZAPOMENU..