Lesklá silnice, obklíčena řadou zbarvených stromů a právě spadaným listím laská mou duši, milující podzim.   Kapky deště stékají po skle a tvoří úchvatné mapy.  Tmou si proráží cestičku světla z reflektorů, prosvěcují slzy z nebe a ty začínají na...

    damoklův meč nad hlavou mi visí!   nechal´s mě v tom mně nezbývá než stokrát za den v sobě umírat   navenek pro jiné se smát za tebe hloupě bojovat do sebe pak po nocích potichu řvát z plných plic   nelze nelze...

    vlásky husté a černé oči? po tátovi modré snad.. pod víčky uzamčené   minuty plné něhy bolí když jejich anděl malý cítit ji už nemůže    i lístky růže tehdy smutkem si opadaly   co teprve...

      240:3   brzy usneš aby ses probudil a tvé srdce konečně bušilo ve správném rytmu   buch buch .. buch buch .. buch buch   a až to přijde já zase v tom svém strach o to tvoje ♥ konečně vypnu  

    Za okny dál běží si svět.  V pokoji bílém čas zastavil se. Temnota vypíná mou mysl,  ta bolestí znovu se začíná chvět.   A z oblohy naprosto klidně si padají létavice.   To jiní chtějí zpět na Zemi,  vyklidit pokoje bílé, uvolnit...

    vírem polapena točí se točí svět   skrz bílá oblaka sluneční paprsek  lenivě protéká   zažehnout oblohu chvíli se pokouší svět kolem utichl dobře je na duši    

    Jako vždy, přišla v pravý čas. Rychlým pohybem si uhladila neexistující záhyby na černých šatech, stěží dosahujících poloviny stehen. Zběžně se podívala na svůj odraz ve skle a jen uhladila havraní vlasy zdobené lístky břečťanu. Z kabelky vylovila malou rtěnku a mírnou červenou...

    zapadající slunce  oblečené v purpuru kleklo si k modlitbám  na okraji mraků   den s nocí pozdravil se  a vzal ji za ruku   v šeru jejich objetí noc vískala ho ve vlasech a tiše přála krásné sny   pro další nové ráno budiž...

      u úú   pálí ALE jen horký pohladí  tvoje smysly   brr r studený! hasí tvou touhu a přesto   kdykoli chutná božsky někomu   je sladký hořký kyselý či trpký   rozlévá se ti po těle a ty piješ...

  jsem unavená a chtěla bych spát už navždy   ...   ale ta blbá zodpovědnost za pocity ostatních   možná i těch kterým nezáleží tolik na pocitech mých   mě nutí tu zůstat a procházet každým dnem   obtěžkána nesmírnou únavou   bojovat s...