„Máš strašně velké srdce.“
Napsala mi včera maminka malého, těžce postiženého Matýska. Znám ji (zatím) jen virtuálně, je to sestra mojí výjimečné kamarádky, která přežila smrt svého malého Ondráška a sama loni podlehla, po dlouhém a statečném boji, těžké nemoci.
Čím jsem si zasloužila takovou poklonu, od tak úžasné ženy, kterou maminka Matýska jistě je? :)
Matýskovi jsem napsala krátký dopis a přiložila pro štěstí Andílka z korálků (jednoho i pro maminku), do jeho sbírky Andílků.. Když jsem dopis psala, v duchu jsem si říkala, že by se mu mohl líbit lesk korálků, když je pohladí sluneční paprsky.. Jakoby mi Matýsek s maminkou četli myšlenky, napsali mi, že se Matýskovi andělíček opravdu líbí, že na něj Matýsek hezky reaguje..
Ano, je to asi rok, dva, co slýchávám, že mám obrovské srdce, že nejsem Bůh, jak někdy v legraci pro zlehčení situace, když mě někdo chválí říkávám, ale, že jsem boží :)) Že lidem scházím, když mě nějaký čas nevidí a že mě mají rádi. Poslední dobou se mi sešla spousta pozorností.. Andělé, které miluju a knihy o nich anebo také motivační kalendář.. Světlonoš, který mi má svítit na cestu životem, hrníček s energií a čtyřlístek. Také kamínek z Kréty a hvězdička z korálků nebo třeba čaj „Sluneční pozdrav a Anděl strážný“ a k tomu výborné sušenky. Kytice tulipánů.. Jsou to všechno věci, které mají duši.. a většina se týká Andělů.. se kterými mě spousta lidí spojuje. Ano, Andělé jsou moje víra.. Všechna tahle slova a krásné věci si ke mně našly cestu v době, kdy mi nebylo zrovna lehko na duši a já se začala uzavírat do sebe, abych nikoho neobtěžovala svým smutkem. Všechny tyhle krásné věci přišly v pravý čas.
Chci říct, že nedokážu dost dobře přijímat pochvaly a i přes to všechno krásné a lichotivé, jsem se takovým slovům bránila.. zněla mi jako přehnaná chvála, protože moc dobře znám svoje chyby a vím, že nejsem dokonalá.. Ale včera.. včera jsem jim konečně uvěřila.. Včera mi došlo, že tohle jsou opravdové věci, od opravdových lidí, myšlené opravdově.. věci, které mi dávají sílu, abych mohla já šířit sílu a naději zase dál.. Včera mi definitivně došlo, že to, co člověk vysílá „ven“, se mu opravdu vrací zpět.. Zákon přitažlivosti tady funguje více, než skvěle. Došlo mi, že mám vedle sebe docela dost lidí, které zajímám a kteří mě nezradili a snad by ani zradit nedovedli. Došlo mi, že to, jak se cítíme, pramení především z našeho nitra a tam je třeba začít. Ale především mi došlo, že jo, že jsem pro někoho opora a přítelkyně a odteď přestávám cítit provinění či stud za to, že mi někdo takto vyjádří svou úctu ke mně..
Maminka Matýska byla tou poslední pomyslnout kapkou, která mi otevřela oči a na tu chvíli jistě nikdy nezapomenu. Je pro mě čest, že tenhle malý pozemský Andílek, přijal do své sbírky Andělů i toho mého.. vyrobeného a darovaného od srdce..
Ať se vám také daří mít vedle sebe opravdové lidi s upřímným srdcem a vírou v dobré věci. Radujte se z maličkostí, protože ty jsou základem štěstí v nás..
Andílek Matýsek.. foto uveřejňuji se svolením jeho pyšné a skvělé maminky :)
