Zapomenutí

 
 
příliš dlouho jsme jen snili o hvězdách
a lpěli na naději
že bychom jednou mohli dosáhnout jejich velikosti
/aniž bychom otevřeli oči/
 
 
pravda je, že jsme jen další z mnoha
zapomenutí časem, bezejmenní a anonymní
 
 
je však jen a jen naše vina
že nám je pohodlně v této roli
a přesto máme stále pocit
že náš hlas je hlasitější než hlas většiny
/a doufáme v odezvu/
 
 
postrádáme vůli
která by měla skutečný a kladný dopad na náš život 
a tak zůstává stále jen sen
kterým utěšujeme svou duši
a dáváme zapomenout na realitu
 
 
zklamali jsme
nejsme nepostradatelní
historie si nás nebude pamatovat