Pomíjivost
12.10.2014 02:21
Pomíjivost
Z těch okamžiků, kdy zastavil se čas..
Je ticho.
Do ranních mraků právě vrostlo slunce.
Jejich uklidňující jas, omývá jemně mou mysl.
Jsem klidná a klid je absolutní
Chtěla bych utéct, opustit své tělo,
jemuž se právě teď zachtělo,
letět přes tento svět,
který ještě spí.
Být všude najednou.
a nohy nezebou
Pocit blaženosti této myšlenky mnou prochází.
Zemská tíže si balí saky.
paky
Zůstat tam, v té chvíli,
kdy vše nedůležité zdá se být
a tvořit tak součást svého bytí s vědomím,
že jedná se o prchavý oka mžik,
který dělá tuto krásu.
Mou dočasnou duševní spásu
Ochutnat chuť zázraku za úsvitu.